Životopis textový
Narodil jsem se v roce 1940 v Anglickém Chesteru, bývalé Římské pevnosti
na hranicích s Walesem. Otec sloužil u 312 stíhací perutě RAF jako zbrojíř.
Do Anglie přicestoval s matkou (Španělkou) poté co, Španělská občanská válka
skončila porážkou Republiky.
Po skončení 2. Světové války jsem se s rodinou vrátil do Československa a krátce jsme žili v Rakovníku, kde jsem začal chodit do školy.
Brzy na to vycestovala celá moje rodina do Venezuely, kam byl můj otec služebně vyslán na ambasádu Československé republiky. Ve Venezuele jsem navštěvoval základní školu. Vzhledem k tomu, že se u nás doma vždy mluvilo jen španělsky, neměl jsem s docházkou ani se studiem žádné potíže. Ve srovnání s českými osnovami byly osnovy na této škole jednodušší. Vyučovaly se dějiny a geografie Venezuely. Kromě toho ještě španělština a matematika. Dodnes nevím, proč byla jako předmět zařazena i astronomie, asi na to měli učitele.
Po návratu do Československa v roce 1953 jsem uměl češtinu jen s chybami. Gramatika pro mě byla věcí neznámou. Měl jsem zpočátku značné potíže. Přesto jsem po provedených zkouškách nastoupil do šesté třídy. Dodnes s hrůzou vzpomínám na to jak jsem se učil vybraná slova a jaké potíže jsem měl se složitou českou mluvnicí. Kromě učiva jsem měl problémy s kázní, protože ta byla na českých školách daleko přísnější.
Po dokončení základní školy jsem absolvoval čtyřletou obchodní akademii v Resslově ulici.Tehdy se ovšem jmenovala Čtyřletá hospodářská škola obor mezinárodní vztahy. Škola připravovala budoucí zaměstnance podniků zahraničního obchodu.
Po jejím dokončení jsem získal místo v Podniku zahraničního obchodu Strojexport a následně v podniku zahraničního obchodu Strojimport. Do nástupu vojenské služby jsem pracoval jako cizojazyčný korespondent.
Vojenskou službu jsem nastoupil v Litoměřicích u 7.spojovacího pluku. V té době začal v ČSR výcvik kubánských pilotů a proto jsem byl převelen do Trenčína, kde jsem sloužil jako tlumočník.
Po skončení vojenské základní služby jsem se vrátil do PZO Strojimport.
V listopadu 1963 jsem nastoupil u Ministerstva vnitra jako učitel západních
jazyků. Během pěti let, které jsem na jazykové škole působil, jsem dálkově
vystudoval právnickou fakultu.
Po jejím ukončení jsem byl zaměstnán jako
svazový právník na odborovém svazu místního hospodářství. Pracoval jsem téměř
dvacet let jako expert na pracovní právo, přednášel jsem, prováděl kontrolu
dodržování zákoníku práce v podnicích Místního hospodářství a zastupoval
jsem zaměstnance v jejich sporech před soudy. V září 1989 jsem odešel pracovat
do ZOO Praha jako právník. Po sametové revoluci jsem byl požádán abych se
podílel na vybudování nových odborů. V roce 1990 jsem byl zvolen předsedou
nově vzniklého Svazu služeb a o měsíc později jsem byl zvolen místopředsedou
Československé konfederace odborových svazů. Po zániku Československa jsem
se stal v roce 1994 předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů.
Svou funkci jsem ukončil v roce 2002. V roce 1996 jsem kandidoval do Senátu
Parlamentu České republiky a po ukončení dvouletého mandátu jsem byl zvolen
znovu na šest let. Kandidoval jsem ve volebním okrese Most. Nejprve jako
nezávislý a poté jako nezávislý na kandidátce ČSSD.
Zkušenosti mých rodičů i moje zkušenosti vlastní určily utváření mého politického přesvědčení. Jsem socialistou a nestydím se za to. V KSČ jsem byl rok a při pohovorech po sovětské okupaci jsem byl vyloučen, protože jsem s ní nesouhlasil. Díky písemnému spojení s mými příbuznými ve Španělsku jsem sdílel názory, které vyznávají španělští socialisté. I proto jsem byl rád, že jsem po revoluci zastával funkce, které mi umožnily pracovat v mezinárodních odborových strukturách. Současně jsem se stal na deset let členem Správní rady mezinárodní organizace práce za skupinu odborů.
Kromě španělštiny ovládám angličtinu a ruštinu.
Jsem ženatý od roku 1963 s Věrou Veselou, s níž mám dvě děti, dceru Patricii a syna Roberta. Ve svém volnu se nejraději věnuji ornitologii a včelařství.
