Evropské noviny - 26.10.2007
CO NA TO EUROPOSLANCI
Richard Falbr, poslanec EP
Plán komisaře Frattiniho na vytvoření evropského pracovního povolení (tzv. modrých karet) pro kvalifikované přistěhovalce ze třetích zemí, které by usnadnilo volný pohyb „mozků“ po Evropě, pokládám za potřebný. Konec konců s návrhem zavést takovéto povolení u nás, v ČR, přišla kdysi už vláda V. Špidly - jen místo modré zvolili stejně jako v Německu, USA či Irsku pro označení této karty barvu zelenou.
Evropská populace stárne a zaměstnavatelé čelí stále většímu nedostatku kvalifikovaných pracovních sil. EU tedy ekonomické migranty potřebuje. Nicméně vzhledem k deklarované nevoli zemí jako je Rakousko či Německo zavést modré karty na evropské úrovni, jsem poměrně skeptický, co se z tohoto plánu nakonec komisaři Frattinimu podaří prosadit. A to i přesto, že vymezení konkrétních potřeb a kvót má zůstat v kompetenci členských států.
Do Evropy přitom proudí tisíce nelegálních imigrantů - zprávy o neštěstí, která je potkávají, když se snaží dobýt „pevnost Evropu“, plní skoro denně stránky evropských deníků. Problémem ale je, že většinu těchto přistěhovalců tvoří lidé bez vzdělání a podíl odborníků činí jen asi 5%. Pro ty je totiž daleko snazší zažádat o pracovní povolení ve Spojených státech či v Kanadě, kde pravidla na trhu práce nejsou tak přísná jako v EU. A to je důvod, proč 85% kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí míří do USA ve srovnání s pouhými 5%, kteří si zvolí Evropu.
Stavět se proti a snažit se zabránit migrantům, aby do Evropy proudili, je podle mne nesmysl. Vždyť je žene „jen“ touha po normálním životě v důstojných podmínkách, snaha uživit sebe a svou rodinu. Jsou tak odhodlaní, že přitom neváhají riskovat své životy. Samotné restrikce je od jejich úmyslu stejně neodradí.
Těm, kteří se obávají sociálního dumpingu, že přistěhovalci budou brát práci domácím, evropským pracovníkům, bych vzkázal - vezměte je do odborů a poučte o jejich právech! Tak, jako to již dnes dělají britské odbory s Poláky, Litevci a dalšími zájemci o práci, kteří do Británie přicházejí z nových členských zemí EU. Evropským pracovníkům je pak potřeba zajistit podmínky pro celoživotní vzdělávání a školení, aby snad za svými mimoevropskými kolegy nezaostávali, pokud jde o znalosti a dovednosti. To, v kombinaci s návrhem směrnice, kterou se stanoví postihy proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem, pokládám za základ, aby přistěhovalci nepracovali nelegálně a za nižší než minimální plat.
Navrhované modré karty tedy považuji za rozumný krok. Problém nelegálního přistěhovalectví lze podle mne účinně řešit jen v souvislosti s rozvojem politik pro legální migraci.
Jiří Maštálka, poslanec EP
Z dostupných informací, kterých je zatím málo, můžeme konstatovat následující: Možným pozitivním dopadem plánovaného opatření může být legalizace (a tím zmenšení rizika kriminalizace) zaměstnávání občanů ze třetích zemí. Můžeme snad také předpokládat, že plánované opatření by mohlo omezit sociální dumping - pokud skutečně bude přijata podmínka minimálních mezd pro tyto pracovníky. Minimální mzda však automaticky neznamená garanci standardů pracovních podmínek, obvyklých ve státech EU, např. ochrany zdraví při práci a garanci rovného zacházení se zaměstnanci. Podstatným nedostatkem se mohou ukázat následující dvě skutečnosti: 1. Evropské společenství systémem tzv. modrých karet realizuje politiku „nákupu mozků“, za kterou byly a jsou kritizovány např. Spojené státy. Třetí země budou financovat vzdělávání těchto pracovníků a Evropská unie zdarma obdrží kvalifikovanou pracovní sílu. 2. Migrace pracovní síly je problémem migrace ekonomické. Opatření tzv. modré karty neřeší příčinu ekonomické migrace, tedy nízkou životní úroveň ve třetích zemích. To by vyžadovalo naprosto odlišnou politiku EU. Občané třetích zemí by měli mít spíše šanci žít v důstojných podmínkách ve své mateřské zemi. Plánované opatření neřeší ani problematiku možné rekvalifikace nezaměstnaných-občanů členských zemí EU. Místo investic do vzdělání a rekvalifikací se tak administrativním krokem pokouší EU řešit vlastní neschopnost investovat do svých občanů.