Haló noviny - 1.2.2007
V polovině ledna, v tentýž den, kdy na půdě Evropského parlamentu ve Štrasburku vystoupila se svým projevem při příležitosti zahájení německého předsednictví EU Angela Merkelová, se jen několik hodin poté ve stejné budově uskutečnilo jednání parlamentní frakce Sjednocené evropské levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) s představiteli odborových centrál z celé Evropy. Tématem setkání, které se uskutečnilo z iniciativy frakce, jejímiž členy jsou i europoslanci KSČM, byla tzv. Zelená kniha, která má odstartovat rozsáhlé změny v pracovněprávní sféře.
Jak Haló novinám řekl ještě před zahájením jednání předseda frakce, francouzský komunista Francis Wurtz, autorstvím Zelené knihy se pyšní komisař Vladimír Špidla. »Diskuse ke knize, která se údajně týká modernizace pracovního práva, probíhají čtyři měsíce. Jsme absolutně první, kdo organizuje takovouto diskusi. Žádná jiná skupina to zatím nedělala. Sociální výbor EP to dělá někdy v únoru nebo březnu, zástupci Evropské konfederace svobodných odborů mi sdělili, že úvodní diskusi dělají ve stejnou dobu jako my,« řekl nám Wurtz.
Zelená kniha, jíž podrobněji představujeme na jiném místě, si klade za úkol větší flexibilitu pracovního trhu, jinými slovy větší volnost při sjednávání i ukončování pracovněprávních vztahů. Cílem je v podstatě umožnit zaměstnavatelům pružnější organizaci činnosti. To se prý zpětně projeví i ve zvýšení zaměstnanosti. Náhradou za dosavadní právní jistoty zaměstnanců má být tzv. flexikurita, tedy příliš blíže nespecifikované spojení pružnosti pracovněprávních vztahů a jejich bezpečnosti.
Vcelku pochopitelně se takovéto směřování pracovního práva setkalo s velkou nedůvěrou odborových předáků i levicových europoslanců. Diskusi zahájil úvodním kritickým shrnutím záměrů Zelené knihy italský komunista (RK) a europoslanec Roberto Musacchio. Vyslovil názor, že předložený materiál, přestože se dovolává lisabonské strategie, ve svých důsledcích jde vlastně proti ní. Zpochybňuje potřebu kolektivních smluv, ale i právního minima pro zaměstnance. Navozuje stav nejistoty. Smluvní volnost navíc povede k podstatně větším rozdílům v odměňování. Připomněl v té souvislosti postavení sezonních dělníků. »Práce musí vést k normálnímu příjmu, nejen k nějaké sociální dávce,« zdůraznil Musacchio.
Do velice kritické diskuse se zapojily asi dvě desítky především odborových předáků. Velmi výstižně vystoupil například italský právník, který zobecnil zkušenosti z působení Berlusconiho kabinetu. »Větší smluvní volnost v pracovněprávních vztazích umožnil jím prosazený zákon č. 30. atypických smluv se ale velice brzy stal standard. Žádný z pracujících ze zvýšené flexibility nic nezískal. Mzdy se snížily, dovolená není skoro žádná, na důchody se nic neodvádí, sociální zabezpečení chybí. Lidé jsou více izolovaní, k odborům mají daleko. Podnikatel nemá povinnosti, za vše odpovídá veřejný sektor. To jsou zkušenosti Itálie a ty teď přebírá Evropská unie v Zelené knize,« uzavřel italský soudruh.
Názory českých odborářů tlumočil na jednání poslanec EP Jiří Maštálka, jehož shrnutí nejdůležitějších otázek pro Haló noviny uvádíme na jiném místě. V zásadě se všichni účastníci setkání shodli na tom, že filozofie Zelené knihy nesmí projít. Tečku udělal europoslanec Richard Falbr, který na jednání zastupoval socialistickou frakci (přítomni byli i zástupci ostatních frakcí v EP). Lakonicky prohlásil, že »flexikurita je podvod«.