Právo - 24.1.2006
POSLANEC EVROPSKÉHO PARLAMENTU RICHARD FALBR (ČSSD)
*V polovině února má proběhnout celoevropská demonstrace odborů proti návrhu směrnice Evropské komise o volnému pohybu služeb. Není to protismyslné, když volný pohyb může pomoci snižovat v jednotlivých zemích nezaměstnanost?
Jde o to, jaké by měl mít pohyb služeb pravidla, komu by nezaměstnanost snižoval a komu zvyšoval. Pokud by směrnice byla přijata v navržené podobě, tak by týmy pracovníků poskytující služby mohly svoje služby volně nabízet po celé Evropě. Týmy poskytujících služby z deseti nových členských zemí by byly lacinější, a tak panuje obava, že ve „starých“ členských zemích by to vedlo ke zvýšení nezaměstnanosti.
* Všechny vlády nových deseti zemí proto souhlasí, aby se směrnice řídila principem země původu.
Budou ale stejný názor zastávat i v roce 2007, až do EU vstoupí Rumunsko a Bulharsko, až sem přijdou týmy levné služby? Spor je tedy o tom, zda by se zaměstnanci, kteří by vyjeli poskytovat služby do jiné země EU, řídili mzdovým a pracovním právem vysílající země, nebo zda se budou řídit zásadami země, kde by služby poskytovali. Odbory, Evropská odborová konfederace a zástupci zemí „původních“ zemí EU15 hájí zásadu, že lidé, kteří přijedou do těchto zemí, se musí řídit předpisy, které vládnou v hostitelské zemi. To je i můj názor jako odboráře.
* Jinak půjde o vývoz mzdového dumpingu, což je nepřípustné, protože směrnice mají být výhodné pro všechny členské země...
Jistě, ale ono v případě směrnice o pohybu služeb jde ještě o něco jiného. V současné době se řeší ve Švédsku případ soutěže na rekonstrukce školy poblíž Stockholmu. Soutěž na firmu, zajištující rekonstrukci, vyhrála lotyšská firma. Její pracovníci ale nezačali stavět, protože švédští odboráři stavbu obklíčili a nepustili je na pracoviště. Šlo o tzv. průmyslovou akci, protože švédští odboráři tvrdí, že Lotyši tam šli pracovat za 35 švédských korun na hodinu, ale švédští stavební dělníci mají 150 korun na hodinu. Tedy že šlo o dumping. Lotyšská firma LAVAL se obrátila na švédský soud, ten spor postoupil evropskému soudu. Teď celá Evropa s napětím čeká na výsledek. Bude klíčový nejen pro směrnici o poskytování služeb, ale i pro vysílání zaměstnanců do jiných zemí EU.
* Stejně významný bude výsledek i pro odbory...
Kdyby se popřelo právo odborů uspořádat průmyslovou akci, ať již formu stávky, či okupační stávky, protože se zaměstnanci cítí ohroženi, tak by to otřáslo postavením odborů v Evropě.
* Není těch demonstrací trochu moc? Na začátku ledna proběhla ve Štrasburku demonstrace dokařských odborů proti návrhu, aby lodě nevykládali jen k tomu proškolení a odborově organizovaní zaměstnanci, ale i osádky lodí, tedy prakticky kdokoli...
Část demonstrujících 16. ledna zasypala parlament ve Štrasburku kamením zbytečně. Směrnici jsme zamítli velkou většinou. Šlo o to, zastavit tendenci ořezat práva odborů, přeneseně všech zaměstnanců. Odbory jsou mnohými vnímány jako poslední překážka k pádu všeho, co brání absolutní liberalizaci v ekonomice. Odbory se například brání i přijetí směrnice o pracovní době v podobě, v jaké je navržena, protože by umožnila, aby se například dlouhé týdny pracovalo dvanáct hodin denně.
* Jenže takhle se už v řadě firem pracuje i dnes bez směrnice. Především v těch malých a středních, které když budou dodržovat Zákoník práce a pracovní dobu, zkrachují.
Že se vše děje právě ve prospěch malých a středních podniků - tím se právě oficiálně argumentuje. Zaměstnávají totiž značnou část lidí a jsou schopny další přijímat. Malé a střední firmy potřebují volně přijímat a propouštět, potřebují, aby lidé dělali dvanáct a více hodin. A pak, až zakázka skončí, potřebují je okamžitě propustit, a proto jim vadí Zákoník práce. Současně je to ovšem popření všeho, o co se sto let v Evropě usilovalo. Když se po první světové válce zakládala Mezinárodní organizace práce s cílem, aby se již nikdy neopakovala VŘSR, tak právě jedna z úmluv byla o pracovní době, aby lidé měli také čas žít a neumírali v práci. Tehdy se ustanovila 48hodinová týdenní pracovní doba, a to se nyní bourá. Argumentuje se tím, že prodlužování pracovní doby, snižování mezd, vede ke snižování cen a z toho profituje zákazník. Tím, že vyženeme odbory, snížíme mzdy, budeme konkurenceschopnější a zákazníci spokojenější. Nikdo z propagátorů těchto receptů už nezkoumá, za jakou cenu.
* Jak na to reagují hlavní politické strany?
Dochází k absurdní situaci, že v některých zemích se programy levice a pravice tak sbližují a navzájem „vykrádají“, že je to někdy nerozeznatelný mix, a volič je naprosto zmaten. V poslední době se často stává, že tyto poměry kritizuje katolická církev. Dokonce vydává pastýřské listy a církevní kritici uvádějí, že demontáž sociálního státu neodpovídá kultuře, na které Evropa vyrostla.
* Není to tím, že státy už neřídí ideologie, ale jen ekonomické globalizační zákony?
Když se odbory rozeženou a oslabí, a k tomu v řadě zemí dochází, vede to k tomu, že lidé dělají za mizerné mzdy, jsou nevzdělaní, nekvalifikovaní a technologicky náročná výroba se jim vyhýbá. Odbory tlačí na mzdy, tím nutí majitele, aby investovali do nových technologií, modernizovali, aby se firmy udržely na trhu. Kde nejsou odbory, tam se nezvyšují mzdy. Blair se chlubil tím, že zavedli minimální mzdu a vytvořili dva milióny pracovních míst. V Británii dokonce používají termín stát práce. Spočívá ovšem také v tom, že když nevezmete jakoukoli práci, tedy i hůře placenou, nedostanete podporu. To ale nevede lidi k tomu, aby si zvyšovali kvalifikaci, aby zakládali rodiny, aby posílali svoje děti do škol. Příklad severských zemí, který dokazuje, že při rozumném postupu je možné udržet rozvoj a přitom zachovat velmi slušné podmínky k životu lidí, podporovat vědu, výzkum, kvalifikaci, nezvyšovat propastně sociální rozdíly, se příliš nepropaguje.