Právo - 17.5.2005
Starozákonné bědování europoslanců ODS poté, co Evropský parlament zastavil pokus o totální deregulaci pracovního trhu v Evropě, mě vůbec nepobavilo.
Uvědomil jsem si naopak, co čeká naší zemi, až se moci ujmou sociální inovátoři z této strany. Je překvapující, že tito lidé, vzdělaní v jiných oborech, rozumí tak detailně agendě, s níž se potýkají odborníci z desítek států již dlouhá léta. Udivující je rovněž naivita některých novinářů, kteří se k tomuto bědování připojili svými katastrofickými předpověďmi. Připomínám, že pozměňovací návrhy španělského europoslance Alejandra Cercase, které by měly znamenat konec pravidel hypermarketů na pracovním trhu, podpořili i lidovci. Na rozdíl od našich pravicových poslanců totiž chápou, že mezi délkou pracovní doby a časem věnovaným rodině (reprodukci pracovní síly) musí být rovnováha. Obvyklé hodnocení části našeho tisku, že s komunisty a socialisty hlasovala část lidovců, má vytvořit dojem, že jde o levicové spiknutí, ke kterému se hanebně připojila část nic nechápajících poslanců středu nebo pravice.
Stanovení osmihodinové pracovní doby jednou z prvních úmluv Mezinárodní organizace práce není vůbec myšlenkou zastaralou. To, čeho bylo dosaženo po desítkách let bojů pracujících, nelze hodit za hlavu, protože to kdosi považuje za nemoderní. Je nemoderní vracet se v rozumnou dobu ze zaměstnání? Věnovat se rodině? Vzdělávat se? Bavit se a odpočívat? Návrh směrnice připravený Evropskou komisí, který parlament výraznou většinou odmítl, je plný pokryteckých řečí, jak se musí hledat rovnováha mezi prací a rodinným životem, jaké pojistky je třeba přijmout, aby se některá její ustanovení nezneužívala. Představa, že by zaměstnanci pracovali ve 12 až 16hodinových směnách řadu měsíců, je nepřijatelná. A přesně to by směrnice umožňovala.
"Moudré" řeči, že člověk musí mít možnost dělat, kolik hodin chce, je naprosto scestný. Copak není dokázána příčinná souvislost mezi zvyšujícím se počtem pracovních úrazů, nemocemi z povolání a délkou pracovní doby? A nechrání zákony v některých případech lidi před sebou samými? Zejména mladí velmi často na délku pracovní doby nehledí. Ke své škodě. Již v minulosti odbory bojující proti přesčasové práci narážely na stesky těch, kteří tvrdili, že se jim brání ve vyšších výdělcích. Usilovat by se přece mělo o to, aby slušné příjmy náležely všem, kdo pracují v rozumně dlouhých směnách. Soustřeďme se raději na zvyšování produktivity práce než na prodlužování její doby!
Také řeči, jak kolem Evropy prosviští peloton světových konkurentů, jsou nesmyslné. To máme konkurovat způsobu práce na asijských trzích? Evropu přece odlišuje úplně jiný přístup k člověku a jeho potřebám.
Nepleťme si deregulaci s flexibilitou. To je poselství Evropského parlamentu všem zaměstnancům a zaměstnavatelům v členských státech Unie. Pokud by již platila evropská ústava, by byl návrh Komise, který Evropský parlament smetl ze stolu, protiústavní. Ústava totiž v článku 91 říká, že každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby. Další důvod říci ANO jejímu přijetí.