Základním důvodem, proč by měli občané volit ČSSD, je nutnost vytvořit silnou socialistickou frakci v EP, která je v současné době druhou v pořadí, za frakcí lidových stran. A to proto, že jsou to socialistické a sociálnědemokratické strany, které usilují o udržení toho, čemu říkáme evropský sociální rozměr. Udržet Evropu v takovém stavu, aby se neproměnila pouze v zónu ekonomickou, jak by si ji přáli třeba kolegové z ODS, a snažit se udržet všechno, co Evropa udělala pro lepší postavení zaměstnanců - ochranu, kterou poskytují zákoníky práce v zemích EU, nepřipustit snadné najímání a propouštění pracovníků, jak je tomu například ve Spojených státech. Jsme proti neustálému tlaku liberálů, aby byl pracovní trh „pružný“ a zaměstnanci tedy pochopili, že klesá-li odbyt, tak se prostě odeberou do nezaměstnanosti. Evropské socialistické strany významně poznamenaly tvář EU, a to vadí představitelům řady liberálních stran. Domnívají se, že jedinou odpovědí na nutnost zvýšit efektivitu v Evropě jako celku je rozvolnit všechny mantinely, které dosud v Evropě jsou. V současné době je to úkol nadmíru naléhavý, neboť nechceme, aby se v EU prosadily myšlenky, které byly u nás populární počátkem 90. let, tedy o vládě neviditelné ruky trhu. Skutečnost, že ČSSD je členem Evropské socialistické strany a Socialistické internacionály, je velmi významná, protože například KSČM a ODS budou velmi těžko hledat zařazení do frakcí v EP. Ta, kam napochodují čeští komunisté, je poměrně bezvýznamná, a ODS se ve frakci lidových stran necítí dobře. Další důvod spočívá také v tom, že naši poslanci, jakkoliv jich třeba nebude tolik, se neztratí, protože přispějí k tomu, aby věci, jež bude formulovat socialistická frakce a s nimiž se ztotožňujeme, se lépe prosadily.

V čem bude spočívat přínos pro Českou republiku, když se do EP ve výraznějším počtu dostanou sociální demokraté?

Odpověděl bych jednoduše. ODS i KSČM se ohánějí národními zájmy. Myslím, že hlavním národním zájmem ČR je Evropa. Jen velmi vzácně se totiž stane, že by se zájmy sociálnědemokratických stran lišily. Všichni naši kandidáti si uvědomují, že ČR není velkou zemí a vnímáme EU jako instituci, která chrání zájmy menších a středních zemí a nedovolí, aby v ní převládly zájmy zemí větších. To je v protikladu k ODS a komunistům, kteří hovoří o nebezpečí superstátu a federalizace. Ale právě federalizace je vcelku spolehlivou zárukou toho, že i ten nejmenší bude mít svůj hlas. Když se podíváte na to, jak se chovají menší státy jako Finsko nebo země Beneluxu, tak zjistíte, že jim toto uspořádání vyhovuje.

Již delší dobu jste pozorovatelem v EP. Jaká je vaše zkušenost z jednání tohoto evropského orgánu ve srovnání s českým parlamentem?

Za prvé je tam úplně jiná atmosféra. Nejde tam o permanentní boj na barikádách jako třeba ve sněmovně. Politický protivník není vnímán jako nepřítel a vládnou tam korektní vztahy. Ovšem práce komisí a subkomisí je velmi náročná. Prakticky každý den probíhají zasedání od rána do večera, ale co má EP dobře vyřešeno, je hlasování, protože se poslanci scházejí v určenou hodinu. Hlasování probíhá poměrně hladce, na rozdíl od nás, kdy neustále dochází k jeho zpochybňování. Líbí se mi více atmosféra ve Štrasburku, kde probíhají plenární jednání, než v Bruselu. To je ale zřejmě dáno budovami, neboť ty ve Štrasburku se mi prostě zdají humánnější, lidštější. Také velmi zajímavá je praxe, kdy se sejdou členové určité frakce, například komise pro zaměstnanost a sociální otázky, dohodnou se na určitých stanoviscích a pak s tím přijdou na jednání komise, kde již sedí všechny frakce. To je třeba si prožít.

Několik týdnů také trvá, než se zorientujete v budově EP, a dokonce se přiznám, že některé zasedací místnosti dodnes nejsem schopen najít. Také bych chtěl říci, že pokud si někdo myslí, že práci europoslance provázejí jen samé výhody, tak pracovní rytmus je poměrně náročný. Připodobnil bych to k práci na montáži. V pondělí odletíte do Bruselu, ve čtvrtek se vracíte. Schůzuje se dlouho a některá zasedání dokonce začínají až v sedm večer. Někdy se stane, že chcete být na třech místech najednou a nejde to stihnout. Proto má většina poslanců několik asistentů.

Míníte jako bývalý předseda ČMKOS pracovat v oblasti pracovního práva a v oblasti sociální?

Nyní jako pozorovatel v EP jsem v komisi pro zaměstnanost a sociální otázky. V EP hodně záleží na tom, kdy a jak často vystupujete. Když jednou vystoupíte, tak vás začnou vnímat a komunikovat s vámi. Proto je velmi důležité, aby ti, kteří budou kandidovat do EP a budou zvoleni, dobře ovládali světové jazyky. V praxi je to tak, že když k vám přijde poslanec z jiné země, osloví vás a vy mu nejste schopen odpovědět, tak už vás příště neosloví. Sám jsem několikrát vystoupil v plénu a musím říci, že odezva byla velmi příznivá jak u Španělů, pokud jsem vystupovat španělsky, tak i u Angličanů. Je tam mj. také řada lidí, které znám ze své předchozí funkce v ČMKOS, a v EP jsem potkal několik poslanců, kteří pracovali v odborech. Na posledním zasedání ve Štrasburku byl generální tajemník Evropské odborové konfederace John Monks a hovořilo se o obavě Evropanů z odlivu pracovních sil. Říkají tomu „odplavování“ pracovníků s tím, že by v EU za pár let mohlo ubýt 2 miliony pracovníků tím, že by firmy přestěhovaly pracovní místa do Afriky, Asie, tedy tam, kde je pracovní síla levnější.

Vaším konkrétním heslem je sociální dialog, evropské mzdy a platy, takže se vracíte k odborářskému tématu.

Téměř 13 let jsem stál v čele našich odborů, to je moje kvalifikace ke splnění toho, co považuji za nutné slíbit. Chci, aby se odbory dialogem vedeným se sociálními partnery zasazovaly o to, aby u každého zaměstnavatele v zemích EU byly stejně důstojné a bezpečné pracovní podmínky. Ochrana zaměstnance, jeho právo sdružovat se v odborech, kolektivní vyjednávání - to vše musí být respektováno. Jsem rozhodně proti tomu, aby se dosažená úroveň ochrany zaměstnanců v pracovněprávních vztazích omezovala poukazem na nutnou flexibilitu pracovních sil. Práce není zboží, a proto nelze připustit, aby o její ceně a postavení pracujících rozhodoval trh. Odmítám tezi
o nutnosti udržení našich komparativních výhod. Nízké mzdy a platy nikam nevedou. Český zaměstnanec v průměru pobírá necelých 500 eur, což je zhruba 20 % německé úrovně.

Heslo ale nejde dohromady s politikou této vlády. Ta například nedávno rozhodla, že většině státních zaměstnanců se platy v tomto roce sníží, a ti kvůli tomu vyhlásili hodinovou stávku, která zřejmě nic nevyřeší.

Souhlasím s vámi, že hodinová stávka asi nic moc nevyřeší. Během 13 let, co jsem stál v čele odborů, jsem se potýkal s velkou ustrašeností některých skupin našich zaměstnanců, zejména úředníků. V každé jiné evropské zemi, kdyby vláda státním úředníkům a učitelům snížila platy, tak vyjdou do ulic. U nás jen spoléhají na to, co jim vyjedná A. Vondrová, a vláda pochopitelně kalkuluje s tím, že nebudou radikální. Zaměstnanci u nás si musí uvědomit, že pokud zaměstnavatel, ať už je to stát nebo soukromý podnikatel, uvidí, že nejsou schopni podpořit své odborové předáky, kteří vyčerpali všechny vyjednávací možnosti, prostě se na ně vykašle. Zaměstnanci v EU o tom vědí své a jejich práva, mzdy a platy jim nespadly do klína.

Jana KAŠPAROVÁ, Jiří KOUDA