Historie
V letech 1945 až 1950 začala skupina státníků přesvědčovat své národy, aby vstoupily do nové epochy spolupráce. Muži, kteří chtěli vytvořit v západní Evropě nový model vztahů byli Robert Schuman, Konrad Adenauer, Winston Churchill a Alcide
de Gasperi. Jejich cílem bylo ustanovit řád, který stojí na společných zájmech a
na smlouvách garantujících dodržování práv a rovnost všech států. V roce 1950 Robert Schuman navázal na myšlenku Jeana Monneta a inicioval založení Evropského společenství uhlí a oceli, jehož členy se staly Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo. Těchto šest států v roce 1957 rozšířilo okruh společně projednávaných oblastí působnosti vytvořením Evropského hospodářského společenství.
V roce 1973 ke společenství přistoupilo Dánsko, Irsko a Velká Británie.
O dva roky později byl zřízen Evropský fond pro regionální rozvoj, který
měl pomoci méně vyspělým oblastem zlepšit jejich situaci a začlenit se tak
do společenství.
V sedmdesátých letech se též rozvinuly nové politiky v oblasti
sociální ochrany a životního prostředí. V roce 1979 se uskutečnily první
přímé volby do Evropského parlamentu a od tohoto roku jsou konány každých
pět let. V roce 1981 přistoupilo
ke Společenství Řecko a o pět let později
Španělsko a Portugalsko.
Dalším velkým krokem bylo prohlubování integrace v oblasti trhu, v roce
1985 byla prezentována Delorsovou komisí tzv. Bílá kniha, podle níž měl být
vytvořen do roku 1993 jednotný evropský trh. V roce 1993 a 1997 Unie posílila
svůj právní základ přijetím Maastrichtské a Amsterodamské smlouvy. V roce
1995 byly přijaty tři nové členské státy- Finsko, Rakousko a Švédsko. Též
bylo úspěšně zahájeno užívání nové společné měny- eura. Euro bylo zavedeno
pro bezhotovostní operace již v roce 1999 a o tři roky později pak začali
občané dvanácti členských států používat euro bankovky a mince. Vývoj členské
základny pokračoval v roce 2004 přijetím deseti nových členských zemí (Česká
republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko,
Malta a Kypr). Jednalo se o doposud nejmasivnější rozšíření, jehož se mělo
účastnit též Rumunsko a Bulharsko. Tyto dva státy však byly přijaty až
v
lednu 2007.
V současné době je tedy Unie tvořena 27 zeměmi. Tento počet však jistě není
konečný. Nejdiskutovanější kandidátskou zemí zůstává Turecko, které zažádalo
o členství již v roce 1987 a dalšími kandidátskými státy jsou Západobaltské
země.
Co přinesla EU občanům - schéma
Postupné rozšiřování EU - tabulka
Vývoj Evropské unie je velmi komplexní. Velmi rád bych Vám doporučil několik zajímavých informačních zdrojů:
M. Pitrová, P. Fiala: Evropská unie, CDK, Brno, 2003
C. Archer: European Union: Structure and Process, Continuum International
Publishing Group, 2001
S. Senior Nello: The European Union : economics, policies and history, Maidenhead:
McGraw-Hill Education, 2005
