
Právo, 3.3.10
„Demokraté“
Před několika dny jsem se vrátil z Kolumbie, kde jsem jako člen delegace
socialistické frakce Evropského parlamentu měl spolu s kolegy posoudit, zda
si Kolumbie zaslouží Dohodu o volném obchodu.
Hlavní výtka, která se Kolumbii
předhazuje, je, že jsou tam odbory stigmatizovány, odboráři vražděni a odborová
práva zaručená mezinárodními úmluvami porušována. Zjištěná fakta tyto skutečnosti
nepotvrzují, i když ne všechno je tam v pořádku.
Měl jsem možnost mluvit s prezidentem, viceprezidentem, členy vlády, generálním
prokurátorem i zástupci odborů. O čem jsem však po návštěvě Kolumbie pevně
přesvědčen, je, že žádný z kolumbijských politiků by si nedovolil tak odporné
výpady proti odborům, kterých jsme svědky v prohlášeních špičkových představitelů
ODS na adresu odborářů, kteří právě teď chystají stávku.
Přitom právo na stávku je zaručeno nejen mezinárodními úmluvami, ale i Ústavou České republiky. Patří k účinnému nástroji odborů, pokud selže vyjednávání, a je prostředkem nátlaku.
Zažil jsem stávky v několika zemích Evropy, ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že by odboráře někdo nálepkoval jako vyděrače.
V demokracii totiž
uvažují lidé jinak. Dnes stávkují oni, zítra můžeme stávkovat my.
Z vyjádření
představitelů pravice je jasné, co by se jim líbilo: zakázat stávky a zrušit
kolektivní vyjednávání! Pak by ovšem odbory ztratily smysl a zanikly by.
A to by se snad našim „demokratům“ líbilo nejvíc.